Modernizace pracovního trhu, děti, práce a předpisy...
Jak to jde dohromady?
Setkání ukázalo, že víme, jak nevytěsňovat velké množství lidí z kariérních možností či naopak z rodinného života. Že i jako stát, i jako zástupci firem, děláme v Česku konkrétní kroky, jak práci a péči, protože nejde pouze o péči o děti, sladit. Ale jde to pomalu.
S čím se potýkáme? Máme nedostupnou předškolní péči (zejména pro děti do 3 let). Chybí cca 100 tisíc míst v předškolních zařízení, přitom 40% rodičů malých dětí pracovat chce. Trápí nás nedostatek zkrácených úvazků, jež se často suplují dohodami. Limit 92 hodin ve školce pro děti do 2 let. Dále nízké mzdy (většina lidí v Česku si nemůže dovolit pracovat na částečný úvazek), největší podíl zkrácených úvazků je v zemích s vysokými mzdami jako je Německo, Dánsko, Nizozemí. Stát je navíc silně feminizovaný zaměstnavatel a měl by jít příkladem (nastavuje precedent pro flexibilitu i kotvu pro platové ohodnocení ve feminizovaných odvětvích).
Důsledky jsou zřejmé: zhoršená finanční situace rodin předškoláků (na hlavu chudší než důchodci), závislost matky na partnerovi (časová i finanční), větší tlak na vydělávajícího partnera, sociální dopady (rodič mimo kolektiv, závislost na partnerovi), dlouhé přerušení kariéry vede k celoživotně nižším mzdám (tj. i méně žen v managementu nebo politice), nižší příjmy státu o desítky miliard ročně (jedna investovaná koruna do předškolní péče se vrátí 9×). Z toho vyplývá nižší porodnost a destabilizace důchodového systému.
Posun ke zlepšení je ale výrazný
V prezentacích řečníků byly představeny chystané změny v legislativě, posuny ve státní správě ohledně částečných úvazků a dalších nástrojů slaďování rodinného a pracovního života rodičů, dobrá praxe ve firmách a jejich přístup k zaměstnancům a zaměstnankyním s malými dětmi.
Součástí připravovaných změn je například garance „stejné židle“ pro rodiče po rodičovské dovolené do dvou let věku dítěte, a hlavně legální možnost práce u stejného zaměstnavatele během rodičovské dovolené. Ať už není potřeba udržovat vzájemný kontakt „na tajňačku“, když je přitom vzájemně prospěšný. Už teď totiž existuje řada možností, co rodičům mohou zaměstnavatelé nabídnout, aby byl zachován jejich profesní růst a zároveň aby na dlouhé roky nepřišli o zkušeného zaměstnance.
Řadu věcí je potřeba aktivněji přenést do praxe – práce z domova, pružné rozvrhování pracovní doby, dětské skupiny přímo navázané na konkrétní zaměstnavatele. Do vlády teď půjde novela zákona, která pomůže dětským skupinám, zřídí sousedské dětské skupiny, a má odstranit bariéry například v podobě limitu 92 hodin, o což roky usiluji.
Máme spočítáno, že péče o děti se vždycky vyplatí. A to, co teď máme rozpracované, jde do finiše.